Malá tečka v dálce za mnou se zvětšuje. Ještě před chvílí tam nikdo nebyl. Tak přeci mě sjíždějí. Do spásného stínu lesa mi chybí několik set metrů. Musím šlapat s rozvahou, aby mě nezačala líbat Křečová víla. Před pár kilometry už mě políbila. Konečně jsem v lese, snad se jim ve stínu ztratím a přejde je chuť mě stíhat. Za lesem je zatáčka, spěchám, abych byl už za ní. Ohlížím se, jsou zase o kousek blíž. Poslední pravotočivá zatáčka a cílová rovinka. Od pronásledující smečky se odděluje stíhač. Kašlu na vílu a točím nohama co to dá, cíl se blíží. Projíždím první s náskokem 0,5 vt. Dvacetikilometrové úsilí málem přišlo vniveč.
Tak to byl relativně úspěšný konec 212 km dlouhého silničního maratonu Mamut v Přerově. Začátek byl v 8:30 9.5.2015 na přerovském výstavišti. Další cyklistická sezona začíná. Jarní trénink mi vyšel, uvidíme jaká bude praxe.
Po startu jako vždy se jede stylem brzda/plyn, ale vcelku mě to nechává chladným. Nesnažím se nikam doskakovat, jen si hlídám, abych nechytil díru. Snažím se nebláznit a vycházím mi to až na začátek stoupání na Tesák. Tady se to teprve začíná skutečně dělit a vytváří se výkonnostně podobné skupinky. Vedle mě jede ultramaratonkyně Hana Ebertová, mám příležitost prohodit s ní pár slov o jejím komunikátoru. Vychytaná věcička.
Na Trojáku se sjede celkem slušná skupina, která spolupracuje přes Hadovnu až pod Grapy. Grapy, to je masakr, kde skupina nikomu nijak nepomůže. Každý sám za sebe jede kolmo k vrs
tevnicím. Jedu bok po boku s Ebertovou až na nájezd na hlavní silnici vedoucí z Hostýna dolů do Bystřice pod Hostýnem. Kromě ní je tady z dlouhé trasy ještě jeden, jinak samá krátká. Vypadá to, že bychom mohli jet společně všichni tři až do Přerova. Pokud jsme dojeli společně až nahoru na Grapy, nebudou mezi námi zásadní výkonnostní rozdíly, které by tomu bránily. Užívám se sjezdu z Hostýna a těším se, jak to bude odsýpat po zbytek trasy, když tu se náhle ozve zlověstné syčení ucházejícího vzduchu. Defekt! V rychlostí téměř 60 km/h nic příjemného. Zastavuji u krajnice a zjišťuji škody. Proseknutý bok pláště. Pouštím se do opravy a smutně sleduji, jak kolem mě všichni projíždí. Díru v plášti jsem vypodložil kouskem duše, nasadil novou duši a otestoval novou pomůcku – bombičku s CO2 na foukání kola. Fungovala bezvadně. Při jejím nákupu jsem netušil, že ji využiji hned při prvním závodě, na který si ji vezmu.
Dál jsme pokračoval většinou sám. Někde kolem Slavkova jsem dojel někoho na elektrickém BMC, se kterým jsem se rozloužil až na rozdělení tratí. Pak už to byla časovka až do cíle. Klasické trápení v houpácích před druhým výjezdem na Tesák mě už ani nepřekvapilo.
Konečně v cíli
Ve stoupání na Lázy mě dojela skupinka, které jsem po pár kilometrech zase odjel, čímž začal můj vložený závod. Jel jsem stále kousek před nimi a čekal jsem, že mě dojedou. To se stalo až na posledním bufetu a když jsem viděl, že odkládají kola na zem, řekl jsem si, že bych jim mohl ujet. Od té chvíle jsem se stále ohlížel a jel maximální tempo. V kopcích zas tak závratné nebylo, ale skupinky za mnou taky nebylo. Naplňovalo mě to nadějí, že bych mohl svůj malý závod vyhrát. Jenže jakmile skončily kopce a najelo se do otevřených rovin, začali se přibližovat a vypadalo to bledě. Navíc mě začaly chytat křeče do vnitřních stran stehen. Před Prosenicemi jsem už začal tušit pronásledovatele za sebou.
Po výjezdu z Prosenic jsem se ohlédl a spatřil za sebou tečku. Malá tečka v dálce za mnou se zvětšuje. Ještě před chvílí tam nikdo nebyl.
Výsledek:
Čas: 8:22 hod
Celkové pořadí: 84. celkem 103
V kat. AM4: 13. celkem 18