Premiéra na závodě vzniklém v loňském roce . Start a cíl je v Trutnově, ve městě, jehož název jsem si kdysi osudově spletl s Turnovem 🙂 Bylo to dávno a od té doby si na to dávám dost velký pozor. Trasa závodu vede východními Krkonošemi, přes mě neznámé kopce. Bude to podruhé v životě, co zavítám do těchto hor.
1.8.2015 přijíždím brzy ráno do Trutnova. Už od první křižovatky umístili pořadatelé šipky navádějící k prezentaci. Hodně příjemná věc. Na prezentaci vše odsejpá, tak se můžu připravit na závod.
Nevím kudy se bude vyjíždět z města po startu, ani kudy se bude spurtovat do cíle a proto je moje rozjetí jen takové plácnutí do vody. Zhruba půl hodiny před startem -startuje se v 10:00 hod- se jdu postavit na „lajnu“. Vidím Kolíkáče, Igora, Hraboše a pár dalších. Všechny nás čeká 140 km, pro mě v neznámém terénu. Pár posledních proslovů a je slavnostně odstartováno. Ostrý start bude až za městem.
Chvíle před startem
Chvíli se jede za zaváděcím vozidlem, ale není to moc poznat. Za každou zatáčkou se nastupuje a dojíždí se do skupiny. Ostrý start jsem nějak nepostřehl. První kopec je Hrádeček. Jede se mi dobře, i když se trochu cedím, ale žádná krize. Pak Žacléř, ještě stále ve skupině, i když se trochu propadám, ale na vrcholu jsem tam. Úvodní kopce přežívám ve skupinách a celkem snesitelně. Cítím se dobře, asi bude něco špatně 🙂
Nějak přehlídnu přejezd do Polska, až po nějakém čase si uvědomím, že okolo silnice jsou jiné nápisy a značky. Jsem zabudovaný v dobré skupině s velmi dobrými tahouny. Je to zde rovinatější a „lokomotivy“ jedou 40-50 km/h. Je to snesitelné, jen v některých houpácích to dost bolí!
Profil dlouhé trasy Krakonoše 2015
Začíná stoupání na Pomezní boudy, které nás vrátí zpět Čech. Zpočátku se ještě držím ve skupině, ale začínám cítit, že to za chvíli bude přes hranu. Zvolňuji a začínám se beznadějně propadat. Postupně mě dojíždí další a další skupinky a já nemám moc sil se jich chytit. Nicméně, na vrchol přijíždím ještě v normálním stavu. Následuje hezký sjezd, odbočka do Pece pod Sněžkou a pak stoupání na Pražskou boudu. O tomhle kopci jsem už slyšel, ale i ty nejhorší zvěsti nevystihly jak je to hnusné!
Stoupání začíná nejprudší částí. Jaký má sklon nevím, ale převod 34×25 byl pro mě málo. Ze sedla se to dalo, ale zase jsem to dlouho nevydržel. Dokud byly síly, střídal jsem jízdu v sedle a ze sedla. Tepovka vylétla pryč někam za obzor a já točil klikama hóóódně pomalu. Nakonec jsem s na tu boudu vyškrábal. Nohy zkřečovaný, bez ždibce jakékoliv síly. Ještě že dál to bylo zkopce a byl čas trochu odfouknout. Na začátku byl rozbitý asfalt, pak uválcovaný makadam a cyklokrosový úsek končil pískem nebo šotolinou či co. Bylo to nepříjemné, ale s opatrností se to dalo. Někteří to ale uměli, protože kolem mě prolítli, jako by jeli po asfaltu. Zbytek dlouhého sjezdu už byl bezproblémový. Dobrý asfalt na úzké lesní silnici dovoloval rychlost kolem 60km/h.
Výjezd na Pražskou boudu byl moji popravou. Po něm jsem se už nevzpamatoval a už jsem se jen trápil. Na rovině jsem byl ještě schopen viset, ale v kopci jsem ztrácel. Navíc jsem udělal chybu na posledním bufetu v Strážném. V okamžiku mého příjezdu tam bylo dost lidí, ale než jsem si vzal jídlo a pití odjeli a já si toho nevšiml. Ve sjezdu jsem se je snažil dojet, ale marně. Sám jsem se trápil až na Hoffmanovy boudy. Šťastnou náhodu mě akorát na vrcholu dojela skupina a já se zařekl, že si jen nenechám odjet. Držel jsem se za nimi jako klíště. Jeli pěkně, střídali se na špici a tempo bylo vyrovnané. Já jsem nestřídal, byla by to moje smrt.
Vystoupali jsme znovu na Hrádeček, sjeli dolů a do Trutnova. Nijak jsem se necpal na špici. Sice jsem se už trochu vzpamatoval a nohy se zase rozjely, ale už jsem toho měl dost. Spurt jsem vynechal a ze skupiny dojel poslední. Konečně cíl. Řekl bych, že z letošních maratonů byl tenhle nejkratší ten nejtěžší. Alespoň mi dal nejvíce zabrat.
Závod byl velmi dobře organizován. Regulovčíci na všech křižovatkách, na důležitých křižovatkách policie. Příjezd k prezentaci byl značený šipkami, takže i když jsem zde byl poprvé, nebloudil jsem. Jedinou připomínku mám k výdeji jídla. Nějak tam nestíhali, došli těstoviny a ke guláši byl jen chleba. Ale je to jen drobnost.
Pořadatelů patří velký dík, že se do organizace závodu pustili.
Čas: 4:58:12
Pořadí
abs. 160./ 271
M50 19./ 37