Výstroj i výzbroj je nachystaná od večera a po probuzení stačí něco sníst, obléknut se, nastrkat do kapes gely a tyčky a vyrazit.
Jak jednoduše to zní! Nejvíce starostí mi dělalo oblečení. Předpověď na den je ideálních 25°C, ale co ráno? Bývají chladná a teplé spodní prádlo by se hodilo. Jenže co s ním v Neznabozích? Konečné rozhodnutí bylo takové: pojedu krátké-krátké a ranní chlad ošetřím novinami pod dresem (lze je kdykoliv vyhodit) a starou mikinu, kterou vyhodím těsně před startem. A tak jsem také udělal, jen mikinu mi schovala Jirusova paní.
Před startem jsem měl v plánu se trochu rozjet, ale nějak mi to nevyšlo. Je přibližně 25 min do startu a před startbránou stojím skoro sám. Musím vypadat nedočkavě. Prázdné místo se ale rychle zaplňuje a za chvíli je plno.
Zdravím se Jirusem a Dreamrem, jakmile se odstartuje, uvidím je až za cílem.
Ulice Krupská, před 7:00
Do startu zbývá už jen několik minut. Odkládám mikinu a noviny. Je teplo a dá se jet hned v krátkým. A předpokládám, že se brzy zahřejeme.
Je odstartováno. Jedeme za zaváděcím autem, balík se natahuje a smršťuje, klasika. První kopec je při výjezdu z Teplic, kde se balík natáhne a začne se dělit do skupin. Začátek chci jet co nejdéle ve skupině, bez ohledu na tepy. Ideálně až pod první kopec, kterým jsou Neznabohy. Skoro mi to vyšlo. Vystupuji si někde ve stoupání na Fibich, myslím, že to byl úsek někde kolem dálnice, nebo něčeho podobného. Ještě jsem viděl čelo závodu, ale tempo už bylo moc. V duchu jsem zamával Jirusovi a Dreamrovi a jal se regenerovat před Neznabohy.
Stoupání na Fibich je mírné a celkem jsem se v něm srovnal. Sice jsem jel sám, ale doufal jsem, že někoho dojedu v kopci.
Tak si tak spokojeně šmidlám pro mě přijatelné převody a začne mě předjíždět auto. Nejede tak rychle jako ostatní a za chvíli vidím proč. V háku mu jedou tři „závodníci“. Ještě stihnu vykřiknout „Hanba!“ a „Fuj“ a všimnout si jejich čísel. Jsou to startovní čísla z dlouhé trati 58, 59 a 9x. Později jsem se podíval do výsledkové listiny. Jejich jména jsou 58 – Popiolek Pavel (vítěz v kategorii 50-59 let) a 59 – Bromš Roman (DNF), oba z týmu SK Universe. Poslední, třetí číslo jsem si nestihl zapamatovat celé.
Moje představa, že si v kopci někoho dojedu, vzala rychle za své a naopak, já jsem byl dojet (a byl jsem dojížděn ve všech kopcích celý závod). První, kdo mě dojel, byla Anetta Fingerová (zvítězila v ženách). V kopcích jela parádně, s lehkostí. Není proto divu, že mi ve stoupání na Sněžník ujela.
Nebudu popisovat jednotlivé kopce, je to vše na jedno brdo.
Ráno mlha, ale teplo
Jedu tak, abych se nezadřel a zároveň nespadl z kola, protože moje rychlost se v některých úsecích pohybovala kolem 6-9 km/h. Ve kopci se sklonem nad 8% lámu kliky s kadencí 50-60 ot/min, není to žádná sláva.
Nepříjemný kopec kolem Mikulova mi zpříjemní jezdci ze střední tratě, mezi kterými je dost Šlapek. Kolíkáč na mě řve už z dálky, vidím Kapra, Mlhoše a další. Jejich povzbuzování je příjemné, ale pobídky, abych se připojil, mi rozum velí odmítnout. Po pár metrech bych skončil úplně. S vědomím, že tímto setkáním už vše hezké pominulo, pokračuji dál.
Velké obavy jsem měl z úseku kolem Flájí. Nekvalitní povrch, zvlněný terén mě vloni hodně trápily. Letos ale ne. Jel jsem ve skupině ze střední a bez problému jsem se v ní držel, i když jela svižně. Mile mě to překvapilo. Stejně tak se mi dařilo při druhém průjezdu, když už jsem měl za sebou Dlouhou Louku. Konečně nějaké pozitivum!
Při prvním průjezdu Litvínovem jsem měl nepříjemný zážitek. Na kruháku, kterým je zakončen sjezd jsem se potkal s autobusem. Pořadatel se jej snažil zastavit, abych mohl projet, ale autobusák na něj kašlal a nacpal se tam. Musel jsem na poslední chvíli dost intenzivně brzdit. Podle předpisů měl sice přednost, ale když mu ten pořadatel signalizovat, aby stál….
Při druhém bufetu na Flájích mám v plánu trochu déle odpočívat. Orazím asi tak čtyři minuty a jedu dál. Úsek do Klínů je náročný, v jeho kopečkách budu ztrácet. Rád bych z Litvínova nějakou skupinu, ta by se do Středohoří hodila.
Pár skupin mě mine, ale v Litvínově nakonec jednu uvisím a ta mě protáhne rovinatým a větrným úsekem až pod další kopce.
Od vytouženého cíle v Teplicích mě dělí jen dvě nepříjemnosti: Lukov a Milešov. První je sice krátký, ale o to výživnější kopec. Už dlouho před ním střádám skrovné zbytky svých sil. Zcela v rozporu s příslovým „Neztahuj kalhoty, když je k brodu daleko.“ Já měl stažené kalhoty a to jsem ani neviděl řeku. Kolem mě je pár lidí a každý si s Lukovem poradí po svém. Někdo točí lehké převody a někdo, jako já, láme kliky. Dostal jsem se nahoru a zjišťuji, že to v rámci možností šlo. Hold „Strach má velké oči.“
Dalším strašákem je Milešov. Je to poslední kopec. Skupina z Litvínova se rozpadla a vytvořila se nová. Ještě před Lukovem mě dojeli dva němci, kteří důsledně používali pastorek 29 z. Nejeli o moc rychleji a tak jsem se jich držel.
V Milošově najíždíme společně a já sleduji, jak v poklidu točí lehké převody. Mých 25 zubů vzadu a kompakt vpředu jim nemůže konkurovat. Nicméně jdu trochu přes ně. Jejich lehké převody je zpomalují a já se svým „těžkým“ převodem chca nechca musím přes ně, abych udržel alespoň trochu rozumnou kadenci. Pokaždé si mě sice dojedou, ale jsem malinko rychlejší.
Každý z hlavních kopců byl krásně popsán
Hned na začátku kopce nás dojel další jezdec z dlouhé. Němci jedou střední, tak ti pro mě nejsou konkurence, ale tenhle konkurentem je. Trochu nám odjíždí a tak kašlu na něj, už toho mám plné zuby. V druhé polovině kopce ho ale dojedeme a já začínám přemýšlet, jak na něj vyzrát. Na vrcholu má tak 30 – 50 m náskok, nic co by se nedalo sjet.
Po zdolání Milešovského kopce mě opouští poraženecká nálada a začínám spřádat útočné plány jak vyzrát na toho jediného soupeře. Celkem bez problému ho ve sjezdu dojedu a předjedu. Daří se mi odskočit, aby mi nejel v háku. Mě to z kopce jede dobře, a protože do cíle je už jen kousek, nemá cenu se šetřit. Držím (pro mě) pěkné tempo a soupeře nechávám větrat. Sjedeme se až kousek před nájezdem na hlavní, kde vzorně spolupracujeme a střídáme se na špici.
U značky „Cíl 5 km“ nastupuji a odjíždím. Podařilo se mi soupeře utrhnout a teď už jen zbývá vydržet až na stadion.
Najíždím na hlavní, po které se přijede do Teplic. Před sebou vidím přejezd a na něm začala blikat červená! Jsem vzteky bez sebe. Brzdím a pomalu dojíždím k závorám, před kterými stojí 2-3 auta. Už se blíží vlak, snad to nebude velké zpoždění. Ohlížím se. Vidím blížící se skupinu, určitě v ní bude konkurence z dlouhé. Naštěstí u přejezdu je pořadatel (připadal mi jako zaměstnanec drah) a ten mě pustil hned po projetí vlaku, ještě před tím, než skupina přijela.
Až ke kruháku v Teplicích jedu maximum ze strachu, že mě dojedou. Nestalo se tak, možná se o to ani nesnažili, nevím. Za kruhovým objezdem ještě kousek a pak poslední odbočka. Před cílem spurtuji, i když jsem sám a nikdo mě neohrožuje.
Za cílem odevzdám čip a jdu hledat ostatní Šlapky. Vzájemné gratulace a šťastné unavené úsměvy.
Závěr
Bufety neměly chybu!
Kopce špatné, ztuhlé nohy nechtěly moc točit, na rovinách a zvlněném terénu dobrý. To už se asi nezmění. Překvapil mě závěr z Milešova, že jsem vydržel jet konstantní tempo, už zbývá ho jen zvyšovat 🙂
Pocitově to bylo velmi špatné, ale výsledek oproti loňsku byl lepší.
Pořadatelé jako vždy na jedničku. Křižovatky zajištěné, bufety měly příjemnou a ochotnou obsluhu. Vše klapalo.
Závěr: naprostá spokojenost.
Oficiální čas: 10:18:53 (oproti r.2015 zlepšení o 16 min)
Pořadí: abs. 75./144 (z toho 34 DNF) v r.2015 57./84
M50-59: 8./23 ( z toho 8 DNF) v r.2015 5./12