Suchý trénink, cyklistika pod střechou, válcování,… a spousta dalších názvů pro jeden tréninkových nástrojů cyklisty v (nejen) zimním období.
Člověk je tvor hravý. To platí i pro cyklisty. Jenže, co dělat, když povětrnostní podmínky znemožňují si hrát? Koupíme si další hračku. V tomto případě jsou to válce. Je pravda, že jsem je kupoval se smíšenými pocity. Jsou skutečně tak dobré a užitečné, jak se říká (hlavě v internetových diskuzích je každý vychvaloval)? Většina faktů koupi zpochybňovala: nejistota jestli se na nich naučím jezdit, cena, skutečnost, že už mám trenažér. Konečným argumentem, který definitivně rozhodl o mém nákupu válců, byl inzerát na internetu s velmi příjemnou cenou. Takže bylo rozhodnuto.
Jsou válce tak důležité?
Jízda na kole je záležitost jak svalů, tak techniky. A právě válce umožňují techniku šlapání náležitě vypilovat. Rozdíl oproti ostatním trenažérům, rotopedům, spinerům apod. je v dokonalé podobnosti mezi jízdou na válcích a na silnici. Spíše se dá říci, že válce jsou mnohem náročnější. Chybí zde setrvačnost jako při jízdě na silnici, která pomáhá zakrývat určité chybné pohyby při šlapání (např. „přesýpací hodiny“, dupání do pedálů při jejich pohybu dolů).
Jak začít
Určitě každý, kdo na válcích jezdí má zaručený návod jak začít. Já osobně jsem začínal mezi futrama. Je to asi nejjednodušší způsob. Doporučuji si válce postavit tak, aby bylo možné se v případě potřeby opřít rameny o futra. Při počátečním cestování po válcích od kraje ke kraji to je praktické. Předpokládám futra od běžného pokoje (tj. cca 80cm), ne že válce postavíte do rozvalených garážových vrat, a pak se budete divit, že se nemůžete rameny opřít 🙂
První jízdy jsem si připadal jak pingpongový míček. Ramena otlučená jak jsem lítal od jednoho futra k druhému. Počáteční dva tréninky jsem nevydržel déle než 20 minut. Během nich jsem se ale naučil alespoň tolik, abych mohl delší dobu souvisle šlapat. Delší dobou myslím několik minut 🙂
Abych zabránil neustálému lítání ze strany na stranu, trochu jsem si pomáhal řidítky. Vždy, když kolo směřovalo ke kraji, „zatočil“ jsem na druhou stranu. Asi je to nesprávné a asi je to proti smyslu tréninku na válcích, ale mě to pomohlo. Zpočátku hrubé zatáčení se postupně měnilo jen v jemnou korekci směru, aby nakonec ustalo úplně. Alespoň vědomě o něm nevím. Bohužel, v současné době nejsem schopen popsat, jak kolo na válcích řídím. Prostě sednu a jedu.
Díky výše popsané pomůcce jsem rychle získal alespoň takový cit, že jsem mohl „normálně“, bez přestání šlapat. Tak asi 10-15 minut. Pak jsem potřeboval přestávku na odpočinutí, napití. Vytáhnout bidon za jízdy z košíku a napít se bylo nemyslitelné. Další komplikací pro mě bylo řazení na rámu. Pustit se jednou rukou řidítek a přehodit bylo vrcholem mé odvahy, po kterém většinou následovalo hledání nějaké opory.
Jak pokračovat
Futra jsem celkem rychle opustil. Po několika trénincích (méně než 10) jsem získal tolik jistoty, že už mi stačilo válce postavit ke zdi. Ocenil jsem, že v ní byly dveře s KLIKOU, za kterou jsem se často chytal v případě nečekaných událostí.
V tomto poststartovním období jsem už jezdil cca 30-45 minutové tréninky. Samozřejmě s přestávkami. Ještě jsem neměl ten grif pro pití a o uvolněném šlapání se také nedalo hovořit. Nicméně, dalo se už mluvit o tréninku na válcích, ne o zápasu s válci.
Z tohohle období mi utkvělo v hlavě několik postřehů:
1) je dobrém mít vedle válců nástupní schůdek pro snadnější nasedání a rozjetí. Ideálně tak vysoký, aby kompenzoval výšku válců, o kterou se zvedne kolo.
2) s výškou je spojen i můj druhý postřeh. Zkontrolujte si, jak vysoko máte rozkrok nad horní rámovou trubkou. Občas se stalo, že jsem musel rychleji seskočit na zem. Naštěstí v mém případě výška „štangle“ nedosahovala kritické hodnoty.
A co dál?
V současné době (jaro 2007) jsem ve stádiu, kdy mi jízda na cyklistických válcích nedělá větší obtíže. Zvládám pití za jízdy, jízdu ve stoje, dokonce i bez držení řídítek. Kromě toho posledního samé užitečné věci. Na druhou stranu, pokud by člověk chtěl do cirkusu i to poslední by našlo své uplatnění.
Kromě toho, že se chci pochlubit, snažím se také naznačit, že na válcích se lze celkem rychle naučit jezdit tak, aby jízda samotná nečinila větší potíže. Tím netvrdím, že jsem se naučil vše, co se dá na válcích naučit, to už je jiná kapitola.
Co z toho?
Po několika měsících víceméně pravidelného ježdění jsem měl pocit, že se až tak moc nezměnilo. Maximálně se můžu chlubit, že jezdím na válcích bez držení.
Skutečný přínos válců jsem zaregistroval až na jarním soustředění ve Strážnici. Jezdili jsme ve čtyřčlenné skupině a vzhledem k větru dost natěsno. Vždycky jsem měl strach jít ze sedla nebo jen vzít bidon a napít se při takové jízdě ve skupině. Tentokrát ne. Bez rozmýšlení a nejmenších obav (a i bez kolize!) jsem šel ze sedla, přestože kolega byl tak blízko, že jsem se ho mohl dotknout loktem.
Hlavní přínos, kterého jsem si nejvíce všiml je jistota a určitá přesnost při ovládání kola. Dost podstatně mi stouplo sebevědomí při ovládání kola ve skupině.
Co se týká zlepšení techniky šlapání, je těžké to hodnotit. Subjektivní pocity nemám žádné a jak to srovnat objektivně nevím.
Válce vs. trenažér
Trenažér byl první. Na něm jsem odjezdil svoji první, zimní cyklistickou přípravu. Druhou zimu jsem už více trávil na válcích (tak v poměru 2:3). Trenažér přišel ke slovu až v lednu, únoru, kdy začaly větší objemy (2 a více hodin). Na válcích jsem většinou trávil 90-120min. Zvláště dvouhodinovky byly náročné. K jejich konci už jsem se na válcích trochu motal.
Trenažér přeci jen není tak náročný na koordinaci a rovnováhu. Pokud jsem na něm měl jet 3,5hod bylo to jednodušší.
Všude jsem četl, válce jsou dobré na cizelování techniky šlapání, ale pro mě, jako absolutního začátečníka i trenažér měl přínos. Pouhé dupání do pedálů způsobuje prokluzování pláště na válečku brzdy. Proto jsem se musel naučit plynulejší záběr, aby k prokluzu nedocházelo.
Užitečné je taky snížit zátěž na minimum a zkoušet maximální kadenci bez toho, že bych nadskakoval na sedle. Pro mě, jako začátečníka měl trenažér vliv i na moji techniku šlapání.
Dle mého, se trenažér uplatní hlavně při najíždění objemů a při silovém tréninku. Válce se taktéž uplatní u objemu, ale už ne při tréninku síly. Jejich doménou je nácvik kadence.
Závěr
Jestliže doma není nic, ani válce ani trenažér, myslím, že by se nejdřív měl pořídit trenažér. Má mnohem širší uplatnění než válce. Válce bych pořídil v druhém sledu jako velmi užitečný doplněk k trenažéru. Na internetové diskuzi byl příspěvek jehož autor prodal trenažér po té, co koupil válce a začal jezdit jen na nich. Tak se možná mýlím, nevím 🙂
Pro toho, kdo to myslí s kolem vážně jsou válce určitě přínosem. Netvrdím, že jsou nepostradatelné, ale určitě jsou užitečné. Jejich koupě nelituji a kdy by na to došlo, určitě bych si je pořídil znova.