Degenkolb
Boskovice – Protivanov – Plumlov – Prostějov – Smržice – Litovel – Králová – Úsov – Zábřeh – Hoštejn – Tatenice – Staré Město
Další týden a další sobota. Co s tím? Abych zůstal věrný tradici stupňovaných objemů, hledám trasu kolem 180 km. S tím hledáním to ale moc nepřeháním. Vezmu trasu z předchozího týdne a trochu ji prodloužím.
V sobotu 18.4.2015 vyrážím směr Boskovice. Zvlněný, dalo by se říci klasikářský terén. Jedu volně, netlačím na pilu. Díky větru v zádech jsem v Boskovicích za půldruhé hodiny s průměrem 28,5 km/h. To je vrchol dne, dál už se to jen zhoršuje 🙂
V Boskovicích začíná stoupání na vrcholy Drahanské vrchoviny. První úsek končí nad Valchovem, skoro 7 % stoupání. Je to první kopec, tak se jede dobře. Pak to stoupá na Žďárnou, příjemný kopec s 3,5 % sklonem. Tím jsem se dostal do vrcholových partií Drahanské vrchoviny, na otevřené horizonty, kde nepříjemně ledově fouká. Úsek je zvlněný a končí v Protivanově, kde začíná dlouhé klesání, které přes Malé Hradisko a Vícov končí v Plumlově. Následuje krásný úsek kolem Plumlovské vodní nádrže a za chvíli jsem na kraji Prostějova, kde v mé oblíbené benzince naberu vodu a trochu se ohřeji v závětří na slunci. Jsou to moje poslední příjemné okamžiky dne.
Hned na kraji Prostějova, na prvním kruháči odbočuji vlevo na Smržice. Jen co se natočím severním směrem, dostávám do obličeje první poryv silného větru, který mě bude trápit až do Litovle. Čeká mě 28 km proti silnému větru, který mi ubírá moc, moc sil. Do Litovle přijíždím dost „posekaný“, nicméně držím se plánu a pokračuji na Červenku a Úsov.
Do Úsova se jede o něco lépe. Úsek už není tak otevřený, občasné lesy poskytují ochranu a já má čas zregenerovat. Trochu posvačím a dám si jeden gel. Myslím, že právě ten gel mi dodal další energii a v Úsově se rozhodnu, že to nestočím na Mohelnici, ale pojedu na Zábřeh a pak přes Hoštejn domů. Žiju v domění, že to bude delší trasa. Omyl 🙁
Z Úsova se jede dobře, občas to foukne do zad, občas se schovám. Při těžším převodu už nohy bolí a já je nechci ještě moc ždímat. Ještě mě čeká pár kilometrů a dlouhý magnet přes Třebářov do Starého Města.
Projíždím Zábřehem a vyjíždím směr Nemile a Hněvkov do Hoštejna. Z Hoštejna je pro auta zavřená silnice, protože se celá rekonstruuje. Na kole se ale dá projet, od zimy jsem tady jezdil. Jenže ouha, kousek před Tatenicemi se opravuje most. Nový ještě není hotový a starý už není. Přes vodu není ani lávka. Vkládám tedy cyklokrosovou vložku, přejdu příkop a po vedlejším železničním mostě překonám vodní překážku. Chvíli po tom, co jsem z něho slezl, přes něj projel rychlík. Měl jsem kliku. Trasa Tatenice – Hoštejn je pro letošek pasé. Škoda, dost často jsem tudy jezdil.
Z Tatenic je to jen kousek do Třebařova. Na jeho začátku, před prvním kostkovým úsekem, dám velkou a začnu si hrát na Cancellaru. Zvedajícím se Třebařovem jedu bez ohledu na bolest v nohou. Hup na konci Třebařova a začíná zvlněný, postupně stoupající úsek kolem letiště do Starého Města. Dost to bolí, ale já se už vidím na cílovém velodromu v Roubaix. Ze zadu si mě ale docvakl Degenkolb (tzn. rychlý traktor) a hned mi nastoupil. Skočím mu do háku a až do Starého Města úspěšně visím. Tam to vzdávám a svěšuji nohy. Přeci jen, ten souboj s větrem v dřívějších kilometrech mi vzal hodně sil. Na velodrom první nevjedu 🙁
A protože nebudu první, je už jedno jak dojedu. Volně sjíždím pár kilometrů z kopce a jsem doma.
Dává mi to 177 km za 7:16, AVS 24,5 km/h.
Ještě na vysvětlenou k mému omylu s délkou trasy. Původně jsem měl v plánu jet z Úsova na Mohelnici, to by bylo asi 180 km. Myslel jsem si, že když to vezmu přes Zábřeh, bude to delší. Ve skutečnosti to bylo o 10 km kratší. Před Třebovou jsem ještě namotal pár kilometrů, abych měl posichrovanou alespoň tu stosedmdesátku 🙂
Dodatek: Skutečně jsem si to řádně „prásknul“ – je středa a nohy pořád nic, jsou unavený a vůbec nejedou 🙁