Jak ten čas letí! Ještě jsem nerozdejchal (a nevypotil) vánoční přecpávání se a už je konec ledna. Vánoční „minisoustředění“ je už pryč a já se ohlížím za prvním měsícem roku 2016.
Najíždění kilometrů v prosinci bylo snadné, počasí tomu přálo. Po Novém roce už to tak jednoduché nebylo. Začalo mrznout, napadlo něco sněhu a tak mě to ven na silnici moc netáhlo. Byly časy, kdy jsem jezdil ve velkých mrazech i na sněhu, ale to jsem už zavrhl.
S příchodem sněhu jsem se těšil, že opět vytáhnu běžky a trochu se začnu hýbat jinak, než jen na kole. Sněhová nadílka (nijak velká) to dovolila až v druhé půlce ledna. Vyrazili jsme na naše oblíbené Červenovodské sedlo a udělali několik okruhů kolem Bukové hory. To se podařilo dva víkendy po sobě. Dnes to venku vypadá jak na jaře – slunce, teplo a žádný sníh. Krásné cyklistické počasí.
První sníh na Červenovodském sedlo.
Už od listopadu poctivě navštěvuji posilovnu a zvedám metráky železa (na tuny nemám), abych jednak protáhl a posílil svaly, které jinak na kole zahálejí a jedna nabral trochu síly do nové cyklistické sezony. Díky opatrnosti jsem se zatím nezmrzačil a od Nového roku jsem přípravnou fázi nahradil fází silovou, kdy se snažím nabírat sílu (ne objem!). Cvičím až na samé hranici mých možností a je to dost únavné. Snad to k něčemu bude, protože mě z toho bolí celé tělo a únava je dost intenzivní. Navíc mi to bere chuť do dalšího, cyklistického tréninku.
Indoor tréninku moc nedávám. Věčinnou jsem se omezil na válce, které jsem využíval po návratu z posilovny po silovém tréninku nohou. Chtěl jsem propojit metráky z posilovny se švihem na válcích. Jestli to k něčemu bude se uvidí až na závodech.
Trenažér využívám jen na silové intervaly, moc mě to nebaví. Příčinou bude pravděpodobně silový trénink v posilovně beroucí mi elán do masochistického šlapání na trenažeru.
Novoroční vyjížďka s třebovskými cyklisty
Závěr ledna vyšel nádherně cyklisticky. Poslední pátek v měsíci jsem měl volno a vyrazil jsem na delší švih. Dal jsem svoji oblíbenou jarní trasu Zábřeh – Loštice (cca 90km)a zahájil tak objemové najíždění. Jelo se mi nádherně a jak jsem byl při chuti, naplánoval jsem si na druhý den „něco delšího“. Byla to moje další oblíbená trasa Kostelec – Litovel – Loštice ( 125 km), ale tady jsem už narazil. V polovině jsem cítil, že to není ono a až domů jsem se trápil. Nicméně první „stovečka“ padla a do deníčku jsem si ji zapsal červeným písmem.
Dát v lednu 100 km a víc je věc u mě nevídaná! Co budu pak jezdit v březnu? 😀